Další rozdíl mezi systémy je to, že japonští vlaky levitovat téměř 4 palce (10 cm ) nad vodicí dráze. Jednou potenciální nevýhodou pro používání systému EDS, je, že maglev vlaky musí hodit na pryžové pneumatiky, až dosáhnou rychlosti liftoff asi 62 mph (100 kilometrů za hodinu). Japonské inženýři tvrdí, že kola jsou výhodou, jestliže k výpadku elektrické energie způsobil vypnutí systému. Německý vlak Transrapid je vybaven nouzovým bateriovým napájením. Také, cestující s kardiostimulátorem by musely být chráněn před magnetických polí generovaných supravodivých elektromagnetů.
The Inductrack je novější typ EDS, které používá stálé teplotě místnosti magnety k výrobě magnetického pole namísto elektromagnety napájené nebo chlazené supravodivé magnety. Inductrack používá zdroj energie pro urychlení vlak pouze do začne levitovat. Při výpadku napětí, vlak může zpomalit postupně a zastavit na jeho pomocným kolech.
Trať je vlastně řada elektricky zkratovaných obvodů s izolovaný drát. V jednom provedení, jsou tyto obvody jsou vyrovnány jako příčky v žebříku. Když vlak pohybuje, je magnetické pole odpuzuje magnetů, působit vlak levitovat
Existují dva Inductrack provedení:. Inductrack I a II Inductrack. Inductrack I je určen pro vysoké rychlosti, zatímco Inductrack II je vhodný pro pomalé rychlosti. Inductrack vlaky mohly vznášet vyšší s větší stabilitou. Tak dlouho, jak to se pohybuje pár mil za hodinu, bude vlak Inductrack levitovat téměř o palec (2,54 cm) nad trati. Větší mezera nad trati znamená, že vlak nebude vyžadovat složité snímací systémy k udržení stability.
Permanentní magnety nebyly použity dříve, protože vědci mysleli, že by nevzbudila dostatečnou levitující síly. Konstrukce Inductrack obchází tento problém tím, uspořádání magnetů v poli Halbach. Magnety jsou uspořádány tak, že intenzita magnetického pole se soustřeďuje nad pole, místo pod ní. Jsou vyrobeny z novější materiálu obsahujícího neodym-železo-bor
