I když tento výzkum ukázal, hodně o tom, jak davy chovat, to není žádné objasnění, alespoň ne přímo, na téma z Ticho " 20 min. po hodině " To poskytla určité nepřímé důkazy, že náhlé ticho v davu mohlo být něco víc než pověry. Například, tam je obyčejně dodržován mýtus, že všechny davy jsou jednotní. Jednomyslnost projevuje, když všichni v davu jedná v souzvuku. Clark McPhail, autor " Mýtus hlučícího davu, " naznačuje, že taková jednomyslnost v davu zřídka se stane. Podle McPhaila dominanta knihy, lidé zůstávají tvrdohlavě individuální, i když jsou obklopeny ostatními. Je-li tomu tak je, se zdá, náhlé ticha, které by vyžadovaly dav, aby se jednomyslně mlčet by bylo vzácné.
Ale pojďme přijmout, jen na chvíli, že davy se mlčí příležitostně. Pojďme si také dát stranou otázku, zda jsou nebo nejsou ticho nastat přesně 20 minut po hodině. Existují fyziologické nebo psychologické důvody, proč může být nezbytné ticho ve skupině? Má ticho pomoci skupinu jako celek nebo jednotlivců v rámci skupiny? Věda je schopen poskytnout nějaké stopy na tyto otázky.
Začněme nejprve s fyziologickým vysvětlení. V průběhu let se vědci snažili pochopit fyziologické mechanismy, u potkanů vystavených vysokému stupni stresu. V jednom experimentu, výzkumníci vystaveni krysy na bzučák znějící na šesti z 30 sekund, sedm hodin denně po dobu 35 dnů. Zvířata v této skupině trpí vysokým krevním tlakem a přecházel své klece neklidně. Zvířata v kontrolní skupině, která žila v klidném klecích, měla výrazně nižší krevní tlak a zrovna vyrovnané tempo nervózně.
Nyní se pojďme zvážit z roku 2005 studie z University of London, jehož cílem bylo pochopit hluk psychologický dopad může mít , V tomto experimentu vědci studovali 2800 dětí v 89 školách. Některé z těchto škol se nachází hned vedle letiště, zatímco jiní ne. Děti vystavené vysokým hladinám hluku letadel měli mnohem horší čtenářské dovednosti, než děti v tišších čtvrtí. Výzkumníci používal termín " kognitivní únavy " po
