Odpověď na tuto otázku, astronomové věřili, ležel v obecné teorii relativity, teorie gravitace navrženého v roce 1915 podle Německy narozený vědec Albert Einstein. Většina vědců obeznámení s Einsteinova teorie předpokládá, že gravitační přitažlivost veškeré hmoty ve vesmíru by způsobil expanzi vesmíru zpomalí v průběhu času. Oni se domníval, že budoucnost vesmíru bude záviset jen na množství hmoty je obsažena. V případě, že množství látky bylo skvělé, je možné, že vesmír nakonec přestat rozšíření, a pak by to mohlo začít smlouvě. V případě, že množství látky nebyl tak veliký, expanze by mohla pokračovat donekonečna. Za téměř 70 let po objevu HST, to se zdá být jen dvě možnosti.
Pak, v pozdní 1990, překvapující nové chápání kosmické expanze vznikl z práce dvou skupin astronomů. Jedna skupina byla vedl o Saul Perlmutter z Lawrence Berkeley National Laboratory v Berkeley v Kalifornii. Druhá skupina byla v režii Briana Schmidta z Hora Stromlo a Siding Spring v Austrálii observatoří. Každá z těchto skupin nezávisle dosáhla naprosto nečekaný závěr, že se vesmír rozpíná rychlostí rychleji, než tomu bylo v minulosti. Další pozorování těmito a dalšími výzkumníky potvrdila tento objev a umístil počátek zrychlení před na přibližně 5 miliardami let. Pozorování astronom Adam Riess z Space Telescope Science Institute, Baltimore, Maryland, ukázaly, že do té doby, expanzivní rychlost vesmíru byla zpomaluje.
Překvapivý objev zrychlující rychlosti rozpínání bylo založeno na pečlivé analýzy úrovně jasu vybuchující hvězdy zvané supernov typu Ia v galaxiích mezi 4 miliardy a 7 miliard světelných let daleko. Brzy po oni explodují, tyto supernovy stal stejně jasná jako celá galaxie, a může být viděn přes obrovské kosmické vzdálenosti. A protože jsou všechny podobné navzájem, oni slouží jako vesmírné "měřítka" pro astronomy, které se snaží přesné měření vzdálenosti. Stmívač se objeví supernova, dál pryč to je. Astronomové změřili vzdálenost k četným supernovy, stejně jako sazby, při nichž
