V roce 1921, Voynich propůjčil dokument William Newbold, filozof na University of Pennsylvania. Newbold rozhodl, že samotný text byl bezvýznamný, ale že drobné vzory v inkoustu sám byl jakýmsi mikroskopické zkratky, která obsahovala knihy skutečné poselství. Ve skutečnosti se tyto vzory se objevil náhodně jako inkoust vysuší, a Newbold myšlenky jsou v dnešní době považovány za zvláštní, že o knize samotné.
Jednou z prvních hlavních společného úsilí dekódovat Voynich získané páry jako druhé světové války vinuté dolů. Kryptolog William Friedman získal věhlas pro dešifrování japonských zpráv během války a také pomohl vybudovat Národní bezpečnostní agentury. On a tým trhliny analytiků sešli s úmyslem řešení hádanek knihy. Asi 30 let později Friedman vzdal, považovat knihu nemožné pochopit.
Od té doby, vědci z každé disciplíně použili své znalosti k rukopisu. Žádná z nich učinil žádnou zjevnou pokroky.
knihy je nepropustnost je také jeho půvab. Ve věku internetu, kdy se stovky milionů lidí jsou schopni přístup ke stránkám s jen pár kliknutí myší, vědci držet naději, že snad mysl úlu na webu se rozkládají tajemství rukopisu. Možná, že připojit se k našemu kolektivní lidské poznání, bude dost lidí dát dohromady dostatek vodítek k dekódování textu.
Do té doby, tam jsou kvanta lidí, on-line kteří tvrdí, že rozluštil kód knihy. Oni zálohovat své teorie s rozvláčný (a občas čitelných) vysvětlení, jak číst text. K dnešnímu dni žádný z nich skutečně podařilo.
Pak samozřejmě, tam je vždy otázka, zda opravdu chceme, aby někdo konečně zlomit knihy kód. Pokud tak učiníte, by znamenalo konec této bizarní, staletou puzzle, a to by bylo poslední kapitola, abych tak řekl, rukopisu je držet na naší populární představivosti. Bez tajemství, je to jen další starý tome, zajímavé a rafinovaný být jistý, ale ne text, který je chráněn nějakým ztraceným jazykem či neproniknutelného kódu. Možná, že Voynich by měl zůstat jak to je, nevyřešená a plná hádanek, které budou ohýbat naši mysl po zbytek času.
