Ale je tu problém.. V přírodě, tam jsou některé druhy, které odmítají hrát soutěžní hru. Místo abychom bojovali zuby nehty, aby mohly přežít a rozmnožovat, tato zvířata věnují svůj život pomoci druhým přežít a množit. V evoluční biologie, takové chování se nazývá biologická altruismus.
Co dělat, aby se o zaměstnankyně včely, které tráví každý okamžik svého krátkého života sbírání nektar krmit úl, aniž by páření sama? Nebo bakalářské pták, který dobrovolníci na pomoc při budování hnízda a chránit mláďata jiných ptáků ", ale nikdy má svou vlastní rodinu
Altruismus v přírodě se zdá jít proti původních principů přirozeného výběru - jak udělat geny pro altruistický Chování si prošel z jedné generace na druhou, pokud tyto altruistické jednotlivci nikdy produkovat potomstvo jejich vlastní? Tzv " problém altruismu " zmatený vědce pro století po Darwin
Přední řešení, vylíhla v roce 1960 prostřednictvím málo známé postgraduální student jménem William Hamilton, se nazývá výběr kin [zdroj: Bourke].. Hamilton navrhoval že altruistické chování v přirozeném světě, nebyl náhodný. Pomocník-pták není náhodně vybrat několik cizích lidí a nabídnout ochranu své mladé. Místo toho, altruistické chování u zvířat je více pravděpodobné, že se vyjádří k příbuzným, organismy spojené se dobrodinec krví.
Tím, že pomáhá blízkého pokrevního příbuzného, altruistický organismus je zajištěno, že alespoň některé z jejích sdílené genetické materiál budou předány na další generaci. Podle Hamiltonova pravidla, altruistický náklady na ne reprodukovat, je více než kompenzován zvýšenou reprodukční úspěch širší rodiny [zdroj: Rausher]. Geny pro altruismu jsou předávány, protože zlepšují inkluzivní zdatnost skupiny
Zde je to, co Hamiltonův pravidlo vypadá matematicky [zdroj: Okasha]:.
B > c /r
c b r zmateni? Možná, že to pomůže, pokud se podíváme na některé konkrét
jsou náklady vynaložené altruistu
je výhoda těší jiní
je " koeficient vztahu, " s vyššími hodnotami signalizací užší krevní pouta
