Alfred Kastler
Kastler, Alfred (1902 až 1984) byl francouzský fyzik, který získal v roce 1966 Nobelovu cenu za fyziku za objev a rozvoj optických metod pro studium Hertzian rezonancí v atomech. Jeho objevy a nové metodiky pro měření slabých magnetických polí byly základem pro další vývoj masery a lasery.
Kastler se narodil ve vesnici Gebweiler, Alsasko, v té době část Německa. Po první světové válce (1914-1918), Alsace se vrátil do Francie. Vysoká škola on navštěvoval v nejbližším Colmar byl přejmenován na Lycée Bartholdi; tam Kastler poprvé začal zajímat o vědě a matematice. Po dokončení studia, a to plynně francouzsky, on rozhodl, aby se stal tesař ale opustil tuto myšlenku, kdy byl přijat na prestižní École Normale Supérieure v Paříži. Získal titul Ph.D. titul ve fyzice od tam v roce 1936.
Kastler učil na různých univerzitách až do roku 1941, kdy se vrátil do Paříže a stal se ředitelem Hertzova spektroskopie skupiny, stejně jako asistent profesora fyziky na École Normale Supérieure. On se stal profesorem v roce 1945 a zůstal tam až do roku 1968, po kterém on odešel a stal ředitelem výzkumu na Národního centra pro vědecký výzkum.
Kastler je nejvíce vynikající dílo podílí výzkum na elektronové energetické úrovni. Zvláště, on vytvořil dva techniky pro vzrušující atomy, tak že oni by vyzařují energii, a pohybuje se velmi přesných způsoby. První metoda, dvojité rezonance, používá světelný paprsek a radiofrekvenční pole vyšetřovat atomů, jak se pohybují na vyšší energetické hladiny, a potom zpět do stavu nižší energií. Pomocí metody dvojité rezonanční, Kastler vyvinul jeho druhý způsob, optického čerpání podle svítí polarizované světlo na skupinu atomů. Objevy Kastler vedly k několika praktických vynálezů, včetně atomových hodin a masery a lasery, které využívají energii vydávanou excitovanými atomy.
V roce 1966 se Kastler stal prvním francouzským občanem, který obdržel Nobelovu cenu v roce 37 let.