I když tam byla hodně debata o tom, jak přísně je třeba zachovat tyto požadavky, bylo nakonec rozhodnuto, že zúčastněné země musí prokázat, že jsou minimálně " v kurzu " aby byly splněny požadavky.
Splnění počáteční požadavky, však není jednorázová záležitost. Pakt o stabilitě a růstu, který byl vypracován v roce 1996, se sídlem dohodu o tom, že pokuty by byly účtovány do zemí, které mají nadměrné schodky. Členské státy nemohou spustit rozpočtový deficit, který je větší než 3,0 procenta HDP. Pokud se tak stane, budou účtovány 0,2 procenta svého HDP, plus 0,1 procenta HDP pro výše 3,0 procenta každý procentní bod deficitu. Pakt není automaticky ukládat tyto pokuty, nicméně. Země, které jsou v poklesu, který je definován jako pokles nejméně o 2,0 procenta pro čtyři fiskální čtvrtletí, může být automaticky osvobozeny. Pokles o jakékoliv množství od 0,75 do 2,0 procenta vyžaduje hlasování ze strany EU uložit pokutu.
Zatímco Pakt je strukturován jako stabilizátor pro ekonomiku, stále existují ti, kteří argumentují, že to může být škodlivé k úsporám v, že vlády mohou přijmout uvolněnou fiskální postoj v dobách rychlého růstu, ale šlápnout na brzdu příliš během zpomalení.
Nastavení hodnotu eura
Evropská centrální banka (ECB) byla založena v roce 1998. Jeho úkolem je, aby se ujistil, že Evropský systém centrálních bank (ESCB) realizován přechod vyžadované eura stanovami a obecně vykonává své povinnosti. Generální rada ECB byla zodpovědná za stanovení přepočítacího koeficientu pro euro za každé zúčastněné zemi. Tyto sazby byly stanoveny v lednu 1999, a jsou " neodvolatelně stanoveny &Quot.; Přepočet byl založen na existující měně tak, že euro je prostě výrazem předchozího národní měny.
Tyto obecné zásady ECB používá se sídlem ve společném komuniké, které byly vydány dne 2. května 1998, ministři členské státy, které se přijetí eura. Aby nedošlo k nezmění vnější hodnotu evropské měnové jednotky (ECU), oni používali dvoust
