Ale v silně argumentoval eseje, filmový teoretik Bill Nichols tvrdí, že listinné podobě skutečně dozraje v roce 1920, protože to bylo potřeba.. Toto byla doba, kdy populace po celém světě byli v plné práci kování národní identitu. Dokumenty, skvěle, budit dojem, že oni jsou prostě pozorování realitu, když ve skutečnosti, oni jsou také tvarování. Tato kvalita z střednědobém neocenitelný nástroj státní kontroly a tvrdí určité kulturní vyprávění a ortodoxie. Ze stejného důvodu, to dělalo dokumentární nebezpečné. Pokud médium mohl toe stranickou linii a potvrdit žádoucí skutečnost, mohlo by to také narušit ji. To je důvod, proč, Nichols tvrdí, dokumentární film 1920 je úzce spojena s naší konečné téma: modernistické avantgarda [zdroj: Nichols]
. 1: Cinema může být umění
Když se rozvíjející technologie Film střetly s modernistického hnutí avantgardy, tam byly mimořádné výsledky. Zatímco ruské Constructivists jako Sergei Eisenstein a Dziga Vertov experimentovali s filmové techniky pod rouškou výroby sovětské propagandistické filmy, Evropská avantgardní také začal hrát divoce s médiem.
Moc dokumentárního snímku společně s " radikálnější přirovnání času a prostoru povolené montáží " byly neodolatelné faktory pro umělce jako Man Ray, Albert Kahn a Luis Bunuel [zdroj: Nichols]. Snad nejslavnější práce, aby se z toho období je " Andaluský pes Made jen o rok později, jeho sexuálně explicitní pokračování, " L'Age d'Or
, " 1929 spolupráce mezi Salvadora Dalího a Luis Buñuel. Téměř o sto let později, surrealistický film ještě drží moc šokovat. Scéna zahrnující holicí strojek a oční bulvy byl nazýván " nejznámější Sekvence otevření v historii filmu " . [zdroj: Hoberman]
, " Byl tak zápalný to vyvolalo nepokoje, když promítán a byl rychle zakázán pařížské policie. Když už nic jiného, odpověď slouží jako časný demonstraci síly filmu jako uměleckého média [zdroj: Hoberman].
