V brzy 1960, vláda začala reformovat ekonomický systém decentralizace rozhodování podpořit místní iniciativy. Po invazi Československa sovětskými a východní Evropy vojenských sil v roce 1968, nicméně, centrální kontrola byla obnovena. V rámci hospodářských plánů 1960 a 1970, průmyslová výroba výrazně vzrostla, a větší důraz byl umístěn na spotřební zboží. V roce 1970 se Bulharsko začal rozšiřovat jeho obchod se Západem, a v roce 1980 otevřel zemi zahraničním investicím. Mezitím, bulharská vláda začala kampaň násilně asimilovat tureckou menšinu do slovanského společnost Bulharska.
V pozdní 1980, nespokojenost s diktaturou Todor Živkov, který vládl Bulharsko od roku 1954, vznikl. Reformátoři uvnitř komunistické strany svrženého režimu Zhivkov se v roce 1989. V roce 1990 Národní shromáždění zrušil ústavní monopol strany na politické moci a bylo stanoveno přechodné vlády. Později v roce 1990, Bulharsko konaly první svobodné volby od roku 1931, což vedlo k volbě národního shromáždění dominuje socialistickou stranou (dříve známý jako komunistické strany). Národní shromáždění zvolen první nekomunistické prezidenta Zhelyu Zhelev předseda Bulharska ve více než 45 let. Vzhledem k hospodářským potížím, Bulharska socialistická vláda se zhroutila na konci roku 1990. Krátce nato byla zřízena koaliční vláda.
V roce 1991 Národní shromáždění ratifikovala demokratickou ústavu. Parlamentní volby v roce 1994 skončil vítězstvím pro stranu socialistickou. Popularita socialistů ubývalo a na začátku roku 1997 protesty a stávky došlo po celé zemi. Vláda padla a nové volby vyústily v porážce socialistů. Bulharsko vstoupilo do NATO v roce 2004 Bulharsko vstoupilo do Evropské unie (EU) v roce 2007. 
[1] [2]