Po relativně pomalé oživení, ekonomika začala znovu expandovat. Čína zahájila své třetí pětiletý plán v roce 1966. Další pokles přišel s poruchami způsobenými kulturní revoluce (snaze zvýšit komunistickou nadšení mezi lidmi), v 1966-68. V roce 1970, nicméně, zotavení bylo obecně ukončena a mnoho čínských průmyslových odvětví byly výrobu na rekordních úrovních. Dalekonosný ekonomické plánování pokračuje. V roce 1980 a výroby 1990 byla stále více řízeny na místní úrovni a provozován na ziskovém základě.
Rozvoj těžkého průmyslu, jako je například výrobě železa a oceli, již dlouhou dobu hlavním cílem Čínština. Navázání nových průmyslových center v tuzemsku, při rozšiřování ty starší v Mandžusku a podél pobřeží, byl Dalším významným dlouhodobým cílem. Z novější význam byl vývoj a rozšiřování průmyslových odvětví, které vyrábějí spotřební zboží, a to jak pro domácí spotřebu a pro export.
Velké průmyslové oblasti
Průmyslový rozvoj, ale rozšířený, byl obecně největší v čínských pobřežních provincií, které představují více než 60 procent průmyslové výroby v zemi. Vláda pomáhal tento vývoj vytvořením šest "zvláštní ekonomické zóny" podél jihovýchodním pobřeží Číny. Tyto zóny mají otevřené obchodní politiky, které přilákaly velké množství investic, z domácích i zahraničních zdrojů.
Mandžusko je především centrem Číny těžkého průmyslu. V regionu je země je největším výrobcem elektrické energie, železa a oceli, hliníku, rafinérské zpracování ropy, dřevo, papír a nákladních automobilů. Mezi hlavní měst v regionu jsou Shenyang, Anshan, Fushun, a Harbin.
V regionu kolem úst Yangtze a dolním toku, jehož součástí je Šanghaj, Nanjing, a Chang-čou, je vedoucí centrum pro výrobu textil a jiné spotřební zboží. Region také se řadí vysoko ve výrobě lodí, železa a oceli, a strojní zařízení. Hodně z výrobní kapacity regionu se nachází v Šanghaji, Čína je největší průmyslové a obchodní metropole.
V oblasti Peking-Tianjin-Tangshan, na severu, je také hlavní průmyslový komplex. Položky zde vyráběné zahrnují obráb
